dopis Richardu Wycheovi
(březen 1411, latinsky)
Jan Hus

A proto se zvedl ďábel, poněvadž již bylo pohnuto ocasem samotného Behemontha¹ a zbývá, aby Pán Ježíš Kristus potřel jeho hlavu. Hle, dotkl jsem se zlehka jeho ocasu a otevřel svou tlamu, aby mne i s mými bratřími pohltil. Nyní zuří a lživým slovem hned označuje za kacíře, hned zveličuje plameny trestu, rozšiřuje v okolních diecézích pochodeň hrůzného bleskotu, ale doma se neodvažuje dotknout mého temene. Neboť ještě nepřišla hodina, poněvadž Pán ještě nevyrval z jeho tlamy skrze mne a mé bratry, které předurčil k životu slávy; pro ně dá statečnost hlasatelům evangelia, aby trápili samotného Behemontha alespoň u ocasu, dokud nebude úplně potřena hlava i s jednotlivými údy.

¹Quam ob rem exstitit diabolus, quoniam cauda ipsius Behemonthis jam commota esset.

Další texty tohoto autora: 1 2

 
Chronicon continens causam sacerdotum Taboriensium
(Kronika obsahující při táborských kněží, 30.-40. léta 15. století, latinsky)
Mikuláš Biskupec z Pelhřimova
(překlad Eva Kamínková - Rudolf Urbánek)

Prvotní východní církev od svého počátku jako ona královna, která prý stála po králově pravici oděna zlatým, pestře vyšitým rouchem, povznesla se svým rozhodováním v náboženství a první paprsky svého světla vyslala do západních zemí; avšak od doby zrádného Antikrista, konajícího hned od času apoštolů mystérium nepravosti až do našich časů, kdy svět už stárne a den se schyluje k večeru¹, utrpěla zatmění a začala mířit k západu, ba přímo dospěla k vášnivé vzrušenosti. Tu ona, která dříve pevně odolávala, jsouc zkušená v boji, otřesena častými nápory útisků a nevědouc o vymrštěném kopí zuřivého nepřítele, byla oslabena klamavým přemlouváním lžiproroků a lákadly tělesné rozkoše a do nich bědně zapletena, a proto těžce raněna podlehla nepříteli: hnůj na sebe nabrala ona, která byla vychovávána v hedvábných rouchách barvy šafránu. Proto ji Bůh opustil, jako loubí na vinici a jako přístřešek v okurkovém poli.

¹mundus jam ad senectutem venit et dies ad vesperum inclinatur

Manifest
(1430, vydáno též v Londýně 1690 a Paříži 1733, paralelně německy a latinsky)
táborští hejtmané Prokop, Markold, Koranda, Záviš a Smolík
(překlad Amedeo Molnár)

Dále jsme byli zpraveni o tom, že má být svolán koncil do Basileje. Z toho ať se nikdo neraduje a neveselí, ale raději každý pilně hlídej svou manželku, dcery a služky před biskupy, kněžími a mnichy. Nevěřte, že svolávají svaté shromáždění nebo že by biskupové, kněží a preláti chtěli snad pracovat k obecnému prospěchu a k reformaci křesťanstva. Jim jde o to, aby pod pokryteckým příkrovem skryli a zastřeli své utajené rouhačství a blud a tak vyprázdnili a pletichami obelstili Boží spravedlnost, která je naprosto proti nim. Proto si bedlivě uvědomte, že nesvolávají shromáždění svaté, nýbrž satanské a ďábelské¹. Basilejští ať si dají pozor, aby nedopadli jako mnozí měšťané kostničtí! Ti sice dostali od biskupů a prelátů dary, ale museli svým manželkám dovolit, aby s nimi spaly.

¹non in concilium pium, sed nefarium et diabolicum convocant

přípis k dluhopisu rožmberských věřitelů
(70. léta 15. století, latinsky a česky)
Václav z Rovného

Iam istis hereticis et usurariis valedictum est. Summa data. Quapropter ipsi dyabolo dabuntur ad infernum Ibique cum Georgio de Podiebrad archiheretico damnate memorie atque cum Iuda proditore, cum ceteris hereticis et usurariis in eternum cruciabuntur. Amen. Haha, bezectní kacieři, musíte do pekla k Jidášovi a k Rokycanovi.

Locustarium de sectis et diversitate
(Kobylečnice sekt a rozkolu, 1524, česky psaný autorský přípis k latinskému spisu)
Jan Bosák z Vodňan

Sepsal sem kniežky vo prvotním východu těch pekelných kobylek a kterak sú po krajinách lezly a skákaly, až i Českého království doskočily a vo jich rúhání. ... Pikusové pikel slévají.

anonymní přípis k legendě o sv. Františku z Assisi
(Jan Bosák z Vodňan?, 1. polovina 16. století, česky)

Mahomed odvedl od víry pohany, talmud Medy, Wiclif Angličany, Hus Čechy.

Kázání nedělní
(1557, česky)
Tomáš Bavorovský

Měli jsme teď těchto časuov v tomto Českém království dosti falešných traktatuov, hanebných paškvilův hanlivých na čtení a epištoly vejkladův, kterýchž mnozí bez uvážení užívajíce všemu, což čtli, věřili a následujíce nového učení bezpečné luono církve Boží opustivše po sektách postoupili. Tutoť jsme všickni křičeti a volati měli, že nejsou toho hodny ty knihy, aby v jazyku našem přirozeném vuobec mezi lid obecný vydány býti měly, jakož pak ta povinnost vrchních správcuov jest, aby to, což by znali lidu sprostnému býti škodlivého, z prostředku vynímali, kazili, dusili, ba i ohněm taková bouřlivá a jedovatá psaní pálili. ... Jakož včel nesháníme z kvítí polního proto, že někdy pavouk jed z ních sbírá, tak také lid obecný nemá se proto od čítání Písma svatého odháněti, že někteří pustivše od obecnýho smyslu Církve Boží a důvěříce se svým vtipuom v hrozné bludy padají. ... Čísti se má a může zajisté Písmo svaté ode všech, nebo ke všem, což v něm jest, se vztahuje, ale čísti se má s vážností, s pobožností, s dobrým oumyslem, aby v tom ve všem člověk nic jiného nehledal než slávy Kristovy, vzdělání, napravení svého a s tím se vším potom aby se propuojčil bližnímu svému.

Rozsouzení a bedlivé uvážení velikého kancyonálu od bratří valdenských
(1588, česky)
Václav Šturm

“že Krystus jsa s hříšnými počten, byl jest právě kající z nich nalezen,” ... takové věci páni bratří o Pánu Krystu píší, ale žádnými aniž to prokázati mohou. Ale toliko sny své a zdání tmavého a spícího srdce svého nám vypravují, protož jim v tom věřeno býti nemá.

Koule Danyelova, kterouž podává draku pikhartskému
(1589, česky)
Václav Brosius

O věčná hanba všeho zboru vašeho! Tolik hlav nevykysalých majíce tu Obranu vaší spisovati v hromadu jste shloučili; tolik pikhartských jízlivých očí přičinili jste, tolik sukovatých vaších šíjí, tolik smrdutých brad sborných spojili jste: avšak co jest vás bylo všech, žádný nemohl pravé pověděti, v které kapitole Pan Bůh slova “Když budou volati, neuslyším jich, skryji tvář svou a nenaleznouť mne” mluví. O hrdý darmo Beanové a ničemný bukové, přivozujete někdy do vaších spisův dvě neb tři slovíčka řecky, někdy jedno židovsky, někdy zase nějakou otřelou proposicí z dialektiky zachřestíte: abyšte nějakou hlubokou moudrost při sobě ukázali, a což malého jest, totižto, kde tři neb čtyry slova v Písmě svatém položena jsou, pro velkou ostrovtipnost vaší, oznámiti neumíte. Jižť já vidím, že jste vy slavní theologové in Universitate na žamberských horách mezi studenty s lehkou braný, kteří Das Kabát říkají, utvrzeni.

Duchovní město jménem Rozkoš duše
(1610, česky)
Václav Porcius-Prasátko Vodňanský

Král Zikmund v Uhřích kraloval,
odtud se do Čech podával.
Neměl štěstí nižádného,
neb se nebál Boha svého. ...
Krve mnoho lidské vylil,
neb s ním Pán Bůh nebydlil,
chtěl věrné své uvést v bludy,
by pod jednou bylo všudy.
Svaté směle dal páliti,
však to neuměl souditi,
že mnoho tisíc skrze to
jeho zahyne zajisto.

Paměti
(po 1636, česky)
Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka

Když ta scestná náboženství a kacířství do Království českého se dostala a větší díl z stavův jich se přidržel, tehdy králové čeští toliko, aby mohli kralovati, připovídali a se zapisovali, že je bez všelijaké překážky při jich scestném a kacířském náboženství chtějí zanechati a chrániti, domnívajíce se, že budou moci pokojně kralovati; ale jsou toho několikeří příkladové, že jim Pán Bůh nežehnal, jakž tento král Ladislav ne dokonce dvě léta kraloval a z toho světa se odebral, s velikým podezřením Jiříka z Kunštátu, kterej toho scestného náboženství v tom království hlava ..., jedem otráven byl.

Dedicatoria
(předmluva k České mariánské muzice věnovaná kardinálu Harrachovi, 1647, latinsky)
Adam Michna z Otradovic
(překlad Mirek Čejka)

Český lid, nejznamenitější kníže, lnoucí přirozeností svého rodu z důvodů mně neznámých k písním své vlasti, byv v minulých dobách nakažen nejedním bludem, dal se svést sladkými zpěvy šálivých a jako had syčících vlků¹ do cizích ovčinců, a to ke své vlastní zkáze. Aby po tom po všem ochotněji naslouchal pouze hlasu svého nejvyššího Pastýře Krista, zkomponovala na ponoukání zbožných lidí domácí KLIO tento nový mariánský zpěvník.

¹non una eheu haeresi infecto, dulcibus modulis, per serpentinos incantantium luporum sibilos

Další texty tohoto autora: 1 23

De Boemo Budvicio, regia ... civitate
(O královském městě Českých Budějovicích, po 1709, latinsky)
Jan Florian Hammerschmid
(překlad Eva Šedivá)

A lze se divit, že české obce odpadly od víry katolické a přijaly učení Husovo¹? Vždyť je vyznávali i doktoři pražské univerzity; do čela svého biskupství neb konzistoře dosadili jedenáct svých stoupenců – administrátorů, kteří do českých měst a obcí vysílali a prosazovali hlasatele a kazatele husitské, kteří všude šířili učení Husovo. Co však v tom chaosu věcí a řádu víry ochránilo Budějovické? Když museli pohlížet na to (jak píše Aeneáš Silvius), že obce okolní povětšině následují tábority nebo Rokycanu? ... Můj čtenáři, tento zmíněný biskup a apoštolský legát, jenž se později stal římským pontifikem řečeným Pius II., rovná Tábor k peklu a Budějovice: k nebi.

¹Et quid mirum plerasque Boemiae Civitates a fide Catholica defecisse, et Hussi Sectam Suscepisse?

Allegoria. Proteus felicitatis et miseriae Čechicae
(1715, makaronské prolínání latiny s češtinou)
Jan Florian Hammerschmid

Qualis bída fuit! qualis běhavka strachusque!
Et dum zavalenos zverbávit žižka pacholkos,
et lenivum Pragae vyhnávat z postele Vaškum --
qualis psota fuit! qualis tunc trampota clero!
Calamitas s cibulí, macerata miseria s octem!

Kázání na den sv. Jakuba Většího
(před 1736, česky)
Ondřej František de Waldt

Nuž, co na to říkáte, mnozí kališníci, husím sádlem i Husou kacířstvím nakažení, napáchnutí a jakékoliv dobroty bílým péřím na oko přiodění? Co řeknu? že vás do dnešního dne v Čechách mnoho jest, a to sice pokoutních, tejných, o nichž by se ani žádnýmu nezdálo, to pravda jest, a že mezi těmi housary, i také husy, to jest mezi mužemi i ženy tím jedem husitským jsou nakaženy a zacuchany, každodenní téměř zkušenost dokazuje, kdyžto v sklepích a v rozličných skrejších takové učení a nápoje od mumrovejch kněží přijímají, a mnozí z nich, pokudž nemohou zde pokoutně kalicha užíti, do Saska, Lučka, do žitavy na ohavnou pouť pro kalich pod lecjakým fochem ucházejí, toliko aby toho tak dumělého nebeského nápoje (poněvadž kacířští kněží praví kněží nejsou, ale toliko pravých kněží opice, leč snad od církve katolické zběhnou) z rukouch predikantův, lidských duší zlodějův, přijíti mohli.

Další texty tohoto autora: 1 2 3 4

Čtvero kázání k svým přemilým vlastencům Čechum v čas francouzské revolucý
(1797, česky)
Matouš Veselý

Cíl a konec na světlo vydání těchto mých sprostných kázání jest totiž mé přemilé vlastence přesvědčiti, jak nebezpečné jest se Boha spustiti a po falešný toužiti svobodě a jak se člověk časně a věčně skrze tuto pekelnou dceru, totiž falešnou svobodu, nešťastným činí. Není-li cíl tento duležitý a svatý?

Óda na Jana žižku z Trocnova
(1802, česky)
Antonín Jaroslav Puchmajer

Další texty tohoto autora: 1 23

dopis F.L. Čelakovskému
(z Velešína na Bílou sobotu 1820, česky)
Josef Vlastimil Kamarýt

Jaro jen slaviti mohl jsem s Klopštokem zbožným u boku Tvého i čísti Goetha i Husa nevinného, i slyšeti Bolzana blahomluvného!

Další texty tohoto autora: 1 2

Liber memorabilium fary mirovické
(po 1825, česky)
Šimon Bernard Vrána

Něšťastná chrámům Páně a zemi české na míru zhoubna [byla] válka husitská, kterážto nesčíslných zkáz nadělavši, až do r. 1436 trvala. Zběř husitská pálila a bořila města, zámky, vesnice, kostely i kláštery a sluhy Páně ukrutně mordovala. Lid v tom čase velmi zdivočel, mravy se velice pokazily a Čechové z velikého dílu od pravé katolické víry odpadli a všelikých i dost nesmyslných bludů se přichytili

Die Wallfahrt nach Goldenkron

Hans Watzlik

Ich aber dachte an den kühnen Abt Rudger und sah ihn als riesigen Mönch einen Glockenschwengel wie eine Keule gegen die Horden des Kelches schwingen.

Als mein Vater solches sagte, erschien mir auf einmal mein Heimatland als das ewige Gefäß eines Völkerkampfes und die mächtige Mulde Böhmens wie eine mit Blut gefüllte Schüssel.

Další texty tohoto autora: 1 2 3 4

Pouť do Zlaté Koruny
(1943, německy)
překlad Jan Mareš

Myslel jsem dál na odvážného opata Rudgera a viděl jsem ho jako obrovitou postavu v kutně, vrhající proti hordám kališníků srdce zvonu jako nějaký kyj.

Jak to otec vyslovil, zdála se mi náhle má vlast, Čechy, jako věčná nádoba sváru mezi národy a mohutná kotlina této země jako krví naplněný kalich.

Der letzte Rosenberger Jude erinnert sich...

A.A. Sterns

Gerade jetzt sind wir an der Schwelle der schwersten Zeit angelangt. Was haben wir doch fü r eine wunderliche Welt! Wir alle kö nnten in einem Paradies leben! Warum so viel Haß , so viel Vorurteile... nicht nur den Juden gegenü ber, nein, ü berall!

Poslední rožmberský žid vzpomíná...
(1992, německy)
překlad Jan Mareš

Stojíme na prahu těch nejtěžších časů. Přitom jak nádherný byl ten svět, jenž je nyní tolik ohrožen! A my všichni bychom v něm mohli žít doslova jako v ráji, kdyby nebylo všudypřítomné nenávisti a zákeřných předsudků - věru nejen snad proti židům, ale proti lidem vůbec, nás samých vůči sobě navzájem!