nákres objektu
diskuse |
|
Candens ebur castitatis
anonym
Candens ebur castitatis
sublimatur Filio,
flavens aurum caritatis
maritatur lilio.
Elevata super choros
angelorum domina
cantus audit predulcoris
et celorum famina.
Tu saporans maiorana,
tu virens bazylicon,
Gedeonis madens lana,
commune katholicon.
Rosa florens absque spina
nature preiudicans,
parens Deum tu divina
puella fructificans.
Spica nardi speciosa,
precellens aromata,
tu cedrus deliciosa
mundo prebens docmata.
Super celos exaltata,
te collaudant singuli,
pro se cernant advocatam
ante regem seculi.
Další texty tohoto autora:
1 2 |
Čistá slonovino bělavá
(vyšebrodský rkp. č. 42, písař
Přibík, 1410, latinsky)
překlad Eva Šedivá - Martin Gaži
Čistá slonovino bělavá
vyvýšená v Synovi,
lásko zářně zlatavá
zasnoubená v lilii.
Jen ty vévodíš kůrům,
paní naše andělská,
nasloucháš přesladkým zpěvům
a plníš slova nebeská.
Tys voňavá majorána
i zelená bazalka,
zvlhlé rouno Gedeona,
křesťanů jednotitelka.
Vzkvetlá růže bez trní
klaní se ti příroda,
rodička ty jsi Boží,
panenská úroda.
Velejemný šafrán v nardu
vůní předčíš koření,
jsi vznosný cedr, který světu
poskytuje vědění.
U tebe, nad nebe povýšená
naděje našich vzdechů,
zastání najde duše každá
před králem všech věků. |
Ich Siech den Margensterne
anonym:
Ich siech den Margensterne
mit seinem liechten Schein,
dy schonen Margenrötte
auf tringen lustigkleich.
Mein Hercz sich da erfreyet,
die Vogelein in dem Hag;
ich ways wol, wie ichs maine,
jr Lob das nymbt nicht ab.
Dy Nacht wil sy verdringen,
den Tag nach ir her weist:
ich main dy Küniginne,
dy in dem Himel gleist.
Prich her durch alle Gwolken
und über alle Erd
und über alle Volcker,
und wer deins Glancz pegert!
Schein her über alles Golde
und über alle Gestain!
nach dir den Tag her volget,
der uns zu Freyden leicht.
Schein her, du freydenryche
über alle Kreatur!
Wan nyemantz dir geleichet,
du Spiegel und Figur.
Schein her über alle Perge,
schein ab in Tales Grunt
und thue dich nicht verpergen
und mach die Frucht gesunt!
Nun scheine von oben here,
dring durch die Himel ab!
mein Sel dein ser pegeret
an dich hart leben mag.
Nun schein her mit Genaden,
die Nebl von ir treib!
Ausz dir ist es geparen
dy Sunn der Grechtigkeit.
Das sey zu Lob gesungen
der schonen Margenrött,
ausz der uns ist entsprungen
das war Liecht auf die Erd.
Der diese Taglied singet
zu Lob der schonen Magt,
das die jm leicht von hinnen
an seiner leczten Vart!
|
Viděl jsem hvězdu ranní
(vyšebrodský rkp., poslední čtvrtina 15.
století, německy)
překlad Jan Mareš
Viděl jsem hvězdu
ranní
a byla samý svit,
červánky tím svým pláním
chce celá prostoupit.
Mé srdce raduje se
jak ptáčci ve větvích:
to každý z nich jí nese
jen chválu v písních svých.
Noc zaplaší svou skrání
a ohlašuje den
ta hvězda, Nebes Paní,
největší z královen.
Pronikni mraky všemi
a vzejdi nad vody,
osvěcuj všechnu zemi
a všechny národy!
Jasnější nad vše zlato,
nad každý drahokam,
ať den už vrchovatou
potěchou přeje nám!
Radosti nevýslovná,
dej všechněm svoji zář!
Kdopak se Tobě rovná?
Tys zrcadlo i tvář.
Sviť nad hory i doly,
nes hojnost do kraje,
ať všude po okolí
každý plod dozraje!
Shůry lij nyní z nebe
jas na tu naši zem!
Má duše jásá, Tebe
že mohl poznat jsem.
Milostí ozařuj nás
a mlhy rozptyluj!
Spravedlnosti hojná,
jak slunce v nebi stůj!
Ať zazní píseň k chvále
Jitřence přejasné,
z níž světlo neskonalé
vzešlo a nezhasne.
A kdo tu píseň zpívá,
co k chvále Panny zní,
ať se mu rozednívá
i k pouti poslední. |
Píseň v čas sucha
(Písně Starého zákona gruntovní, 1567,
česky)
Jan Táborský z Klokotské Hory
Bože Abrahámův,
králi, Pane pánův,
myť prosíme tebe,
dej nám rosu z nebe,
Pane, Bože náš!
My, jenž v tě věříme,
Ježíši, prosíme,
smoč ourodu země,
dej nám k chlebu sémě,
Pane, Bože náš!
...
Ráčiž dáti plodnost,
bychom měli živnost,
z zrostu tvého skutku,
zbavě nás zármutku,
Pane, Bože náš!
...
Země ať chléb vydá,
by nebyla bída,
nám všechněm hříšným lidem
ať nemřeme hladem,
Pane, Bože náš!
|
Psalmus V. Verba mea auribus
Jan Campanus
O
Deus rerum Pater aure leni
In mei lamenta vacato threni
Atque, quos tristi fero mente maestus
Percipe questus.
Vox, vide, quae sit mea te vocantis!
Qui meus clamor tibi supplicantis!
Rex, Deus, fautor, miserum clientem
Respice flentem.
Mane clamantis miseras, anhelas,
Anxias, audi facilis, querelas,
Atque, responso releva jacentis
Vulnera mentis.
Další texty tohoto autora: 1 2 |
žalm pátý
(Odarum sacrarum liber prior, 1611, latinsky)
překlad Jan Blahoslav Čapek
Bože, Otče vesmíru, vládce vlídný,
pro můj truchlý žalozpěv, los můj bídný,
pro mé smutky, které mě stále stíní,
vyslyš mne nyní!
Popatř na mne, na hlas můj volající!
Na křik žalný, pokorně k Tobě znící!
Králi, Bože, ochránce, sluhy svého
ujmi se mdlého.
Nechť Tvá vůle vyslyšet ráčí,
když hned v jitře žalobně k Tobě pláči,
odpověz mi, ulehči rány líté
duše mé zbité. |
Elegia
Jiří Crugerius
Virgo cape
oblatam peregrina a mente Salutem,
Est a Te terris, est mihi parta Salus
Quod fulges Stellis? hi sunt investe pyropi?
Debuit his gemmis palla nitere tua?
An damnat
Patriam, quod gemmas non det, Olympus?
Vesti pro gemmis inserit Astra tuae.
An nox es Virgo? nam Stellae in nocte relucent,
Non es nox, non es, Virgo, sed ipsa dies.
Nam praeter Stellas tibi Sol caput aureus ambit;
Quam Stellis, plus a Sole, Maria, nites.
|
modlitba k Panně Marii Budějovické
(Sacri pulveres, před 1670, latinsky)
(překlad Eva Šedivá - Martin Gaži)
Panno,
pozdravení přijmi, jež k Tobě poutník přináší,
Ty spásu zemi podáváš a na zem padám i já.
Hvězdami se skví Tvé roucho, jsou to snad pyropy?
Drahé kamení jiskří na oděvu Tvém?
Drahokamy, jimiž je až z Olympu posévána naše vlast?
Vždyť nejinak se snáší hvězdy na tvůj háv.
Panno, cožpak jsi noc? Hvězdy se jen za nocí rozžíhají.
Ne, ty nejsi noc, Panno, jsi den sám.
Vedle hvězd ti spánky obklopuje slunce
a hvězdy sluncem přezáříš, Maria. |
Před sochou Panny Marie Drahovské
(Poutníček mariánský, 1760, česky)
anonym
Hledal jsem tebe po vrších libanských, mezi kvítím
cypresovým, cedrovým a palmovým, a hle, nacházím tě mezi lesem v Drahově, ó
Maria, Matko má milostivá. Pročež tebe se všemi houfy nebeskými i zemskými
chválím, velebím a mé duchovní a tělesné potřeby přednáším, poníženě
žádajíc, bys mi pomocti ráčila, a jako se nyní k tobě utíkám, učiň, když
po vezdejším putování v oudolí Josafat se postaviti musím, abych tě
s Synáčkem tvým k sobě milostivou spatřiti zasloužil. Amen.
|
Óda k Bohu
(1802, česky)
Antonín Jaroslav Puchmajer
Bože mocný! jenž tam v samém sobě,
Kde se přirození k pádu uchyluje;
V dědičných kde věčnost propastech má sídla;
Kde svá stará roztahuje
Nestvořenost nepostižitelná křídla:
Pane, nechť má předkem Tobě,
Jehož tvář mi odsloňuje víra,
Hlučně zavzní líra.
Z trůnu, vůkol něhož cherubíni
V blejskavém Ti bílém rouše chválu pějí,
Kruhy světů tančí pod podnoží jeho,
Vidíš, že, co ústa lejí,
Plyne z zřídla upřímného srdce mého.
V této pověčnosti síni
Vůlí Tvou i mocí dýchám, čiji,
Myslím, jsem i žiji.
Pod Tvými se, Pane, křídly kryji.
Milostně mé dodej čitelnosti moci,
Světla ponětím a obrazům mým ducha.
Opustíš-li? slepé noci
Lenivě mne tíží hrubá mha a hluchá.
Zablejskneš-li? vzhůru čiji,
Vidím cosi, bystře pochopuji,
Hořím, vyletuji.
Další texty tohoto autora: 1 2
3 |
Agnus dei
Richard von Kralik
Ich
möchte selber gerne
Verbüßen meine Schuld
Und selbst aus weiter Ferne
Verdienen deine Huld;
Doch von dem schwersten Falle
Erhebt mir sanft dein Blick,
Du nimmst sie Sünden alle
Und mir bleibt nichts zurück.
|
Beránek Boží
(1885, německy)
překlad Jan Mareš
Ať jakkoli se snažím
ze svých vin sám se kát,
jen tvá milost mne blaží
a všemu dává řád:
z hlubiny nejtemnější,
z propasti bezedné
Tvůj pohled ukonejší
a vysvobodí mne. |
Wallfahrt nach Maria Zell
Richard von Kralik
Ich
möchte selber gerne
Verbüßen meine Schuld
Und selbst aus weiter Ferne
Verdienen deine Huld;
Doch von dem schwersten Falle
Erhebt mir sanft dein Blick,
Du nimmst sie Sünden alle
Und mir bleibt nichts zurück.
|
Pouť do Maria Zell
(1885, německy)
překlad Jan Mareš
Ve jménu Páně putujem,
Maria, k Tobě. Tato zem
vzhlíží teď vzhůru, na svém trůně
kde utišíš, čím trpce stůně.
Dej všemu kraji mír i cíl!
Dej všechněm nám té lásky díl,
milost svou dej nám, ať Tvé divy
každého kryjou jak plášť dobrotivý! |
Modlitba za nepřátele
(Větry od pólů, 1897, česky)
Otokar Březina
Všudypřítomný! Úsměve nezměněný staletími!
Objetí rozpjaté nekonečností! Zpívající tepote
tisíců srdcí!
Plameni sršící ze zraků rozkoší zhasínajících!
Ty, jehož láska padá jako hořící síra v zahrady
pozemské lásky!
Modlíme se modlitbu za nepřátele, kteří jdou proti nám
v soumracích žití,
za ty, kteří jdou mimo nás, neznámí pro dálku
země a smrti,
a za ty, kteří čekají v budoucích jitrech
na jitra našeho rodu!
Těžký stín tajemství tvého
leží mezi dušemi jejich
a námi.
Další texty tohoto autora: 1 2 |
Snebevzetí slova Mezopotamie
(Mezopotamie, 1930, česky)
Richard Weiner
S prstem na rtech, tím chci říci
že to slovo je mlčící
Tím chci říci: Nenapsáno
ni vytesáno
nevoláno
nebubnováno
netroubeno
nevyzváněno
nezřeno ni neslyšáno:
Slovo! Světel křik jich léno
tichem světel ohraženo
Uchvácený rouhač klečí:
- Promluv Slovo promluv řečí!
Kterak tě mám zbožňovati
nevím-li jak jmenovati?
Kterak tě mám milovati
nevím-li jak zavolati?
Další texty tohoto autora: 1 2
3 |
Ne krví býků
(1992, česky)
František Daniel Merth
Vy oči! Jde po zemi Bůh
Vy oči! Spojené ruce a tkaný len a čistý čas
Vy oči! Přepíjení. Na erbu věrnost. A délky meč na stole meč a s chlebem sůl
Vy oči! Morfologie nadhvězdna
Sen žat! Drolí se nic. A přece v ruce
stéká chléb a svítí med
O polopolednách snad olej či rumělka jako poduška
Jak vlnivé hřbety stád žalm kraj si mne a lne
žalm nářek žalm žalm třpytivá silná výška rodivá
|
Lied beim Felderbeten
Karl Franz Leppa
Du
bist und bleibst, o Gout und Herr,
A Bauer in uller Ewigkeit.
Die hoihen Karner hand dan Ehr,
Die schwaren Äjhan hand ma(n) Freud.
Host gweist mit dani Händ man Pfluag,
Host gsaat da(n) Korn mit mani Händ,
Brichst d s Brot ins wia in n Sakrament.
Mit Sunn und Regen host d ulls gweicht,
Niads Feld is hiatzt a Kira worn;
An iader Roan vull Bleamln leucht`t:
Da(n) Suhn war durt in n Himmel gfohrn.
Wia Kirzenliacht der Himmelbrond;
Und d Lerchen singant ins a fier,
Dos Segenliad von n Bauerlond!
Další texty tohoto autora: 1 2 3 |
Píseň při prosbách za pole
(1922, nářečně německy)
překlad Jan Mareš
Seš a zvostáváš, Bože náš,
jak my sedlákem navěky.
V každičkym zrně vožíváš,
klas každej plníš bezděky.
Pevnou svou rukou vedeš pluh,
seješ i šlechtíš mnohej štěp,
ve svátosti svůj lámeš chléb.
V slunci i deštích žehnáš nám,
na rosnej mezi svítí květ;
je každý pole jak Tvuj chrám,
jak hledíš z nebe na náš svět.
Co voběť Tobě zraje plod
a zlátne s každym červánkem;
a skřivan zpívá vo překot
Boží slávu pro selskou zem! |
Tischgebet
Olga Hartmetz-Sagerová
Herrgod,
gib dem Brout Dein Segn,
Herrgod,
gib uns im Brout ah `s Lebn.
Mir mechtn Dir:
- Vogeltsgod - sagn.
Bewahr uns vorm Hunger
und andane Plagn.
Amen.
|
Modlitba u stolu
(1981, nářečně německy)
překlad Jan Mareš
Bože,
požehnej ten náš chleba,
Bože,
dej, co k životu je třeba.
Řekli bysme:
- zaplať Bůh -
Tobě rádi.
Hladu nás chraň
i zla, co kolem řádí.
Amen. |
|
|