diskuse |
|
| Setkání na kazatelně,
„perlové Škořábce“ jazyka českého (a latinského) Bohumír Hynek Bílovský a Ondřej František de Waldt Když byl v roce 1695 dosazen do funce píseckého děkana Slezan Bohumír Hynek Josef Bílovský (v jižních Čechách působil již od r. 1691), tušil asi malokterý z Písečanů, na jaké duchovní vzrušení je v tomto - již několik desetiletí - poklidném katolickém městě zaděláno. Kazatelský koncert plný metafor, symbolů, naučných jazykových etymologií, nečekaných přirovnání, pointovaných dialogů, řečnických otázek i adresných útoků pravidelně rozevíral duchovní oči „naslouchačstva“ do té míry, že se ve městě ještě drahnou dobu tradovaly skazky o hroznech chtivých posluchačů visících na žebřících, přistavených k oknům kostela. Bílovského texty bývají považovány za vzor tzv. konceptuální homiletiky (koncept neboli italské „concetto“ označovalo duchaplnou slovní hříčku). Písek však byl příliš úzkým rybníčkem pro tak rázné rybářství lidí. Není divu, že si Bílovský mezi měšťanosty kromě rozsáhlého auditoria vyrobil i nejednoho uraženého nepřítele.Exaktně se asi dokázat nedá, že se
o generaci mladší písecký rodák, Ondřej František de Waldt, s Bílovským osobně
blíže seznámil. Jako dvanácti- a víceletý hoch však jeho kázání slyšet musel,
však si také mnohem později na jeho adresu zaznamenal slova více než obdivná (v
překladu z latinského originálu: „vynikající teolog a filosof, ojedinělý
básník, nedostižný řečník“). Netrvalo dlouho a venkovský kněz de Waldt,
sídlící dlouhá desetiletí ve zdánlivě ztracené pošumavské Dobrši, dokázal
svůj vzor silou básnické imaginace přinejmenším napodobit, v některých
ohledech dokonce předčit. Jako proslulý řečník byl zván na církevní slavnosti po
celém Prácheňsku, k johanitům do Strakonic a Radomyšle, k františkánům do
Horažďovic, též do Písku, Vodňan, Kraselova, Strašína či Čestic. V 30. letech
vydal tiskem dva obsáhlé soubory kázání latinských a jeden českých. Nejedno z nich
dosáhlo - a snad i přesáhlo - hranice žánrové dokonalosti. „Ano, ano, Ondřeji de Waldtovi je kázání vždy duchovním dramatem, do něhož strhuje všecko a úlohy přiděluje nejen osobám, lidem a duchům, nýbrž i zvířatům, živlům, přírodě, kalendáři, Bibli, historii, básníkům, pořekadlům, nadávkám, vtipům, světským i církevním obyčejům, liturgii, zlozvykům, vědě, ba i gramatice! On se nesměl příliš dlouho zadívati na jedno stéblo, hned mu z něho sršelo sto klasů a z klasů hned celý lán a v něm kvítí a křepelky a nad ním skřivani a slunce a obloha a svatí a všeho toho Stvořitel. De Waldt je kouzelník básník, čehokoli se dotkne zrakem, všecko oživuje, všecko v jeho paměti, představě i srdci se rozehrá, rozezvučí a zpívá. ... Je si dobře vědom tíhy a zásahu každého slova, on se učil u velkých mistrů, on sám jest mistr, ale tak pokorný, tak upřímný, tak srdečný, že jest nenapodobitelný. I velkého básníka možno napodobit, ale de Waldta napodobit nelze.“ Jakub Deml, 1940
Výběrová bibliografie tvorby Bohumíra Bílovského: Výběrová bibliografie tvorby Ondřeje de Waldta: |
|