Chýnovský dům sochaře, grafika, symbolistního mystika a
jurodivce Františka Bílka se stal na přelomu 19. a 20. století důležitým místem
setkávání českých umělců (novo-)romantického tvůrčího ustrojení. Za Bílkem
sem přicházela Zdenka Braunerová, Jakub Deml a především Julius Zeyer a Otokar
Březina.
Julius Zeyer bývá
v jihočeských souvislostech vnímán jako „ten nejlepší z Vodňanského
trojlístku“. Do jisté míry právem, Zeyer si ve Vodňanech vskutku musel
s Františkem Heritesem a
Otakarem Mokrým porozumět, neměl
totiž z čeho vybírat. Jejich setkání se natrefilo, a tedy bylo. Naproti tomu
chýnovská Bílkova vila mu umožnila setkání takové, které vskutku odpovídalo jeho
básnickému a estétskému naturelu.
První Zeyerova návštěva u Bílka
(zorganizovala ji jejich šarmantní ochranitelka Zdenka Braunerová) se uskutečnila 5.
srpna 1896. V Praze tehdy Bílek platil jedině „za idiota a za blázna“.
„Těch několik hodin, co jsem prožil s Vámi,
nezapomenu nikdy. Dojal jste mne hluboce, ctím a miluji Vás. ... Je mi to vzpomínka
posvátná.“
(dopis Julia Zeyera Františku Bílkovi z 8.8. 1896)
„Věřte mi, je mi jako ve snu, když si na
Bílka vzpomínám. Ten člověk by na mě mohl míti vliv blahodárný, dar boží by to
pro mě byl. ... Na podzim ho budu k sobě prosit na delší dobu. Ve dne budem pracovat a
pak v těch dlouhých večerech si vypravovat nebo spolu mlčet. A v tom ť spolu
mlčení« je tak mnoho!“
(dopis Julia Zeyera Zdeňce Braunerové z 8.8. 1896)
Zeyerovo opus magnum opracovává Tři
legendy o krucifixu. Bílkovým dílem vrcholným je řezba Ukřižovaného
v pražské katedrále. Je to jen náhoda?
„Můj drahý, kdyby se jednalo o to zemříti,
přijel bych zemříti k Vám.“
(dopis Otokara Březiny Františku Bílkovi z 2.2.
1906)
František Bílek ilustroval
Březinovy sbírky. I ti dva - sochař a básník - se museli najít. Ač se vyjadřovali
pomocí odlišného náčiní, byli stejnorodí. V uhrančivě přesném pojetí
nadhvězden i v rozmlženosti vnímání našeho pozemského bytí. Především to druhé
ovlivnilo jejich obdobně nešťastné bloudění ve věcech církevně-náboženských.
Výběrová bibliografie tvorby Julia Zeyera:
Ondřej Černyšev, 1875
Novely, 1879, 1884
Román o věrném přátelství Amise a Amila, 1880
Báje Šošany, 1880
Vyšehrad, 1880
Jan Maria Plojhar, 1888, 1891
Letopisy lásky I-IV, 1889-1892
Neklan, 1893
Dům u tonoucí hvězdy, 1894, 1897
Tři legendy o krucifixu, 1895
V soumraku bohů, 1895
Karolinská epopeja, 1896
Radúz a Mahuléna, 1896
Zahrada mariánská, 1897, 1898
Výběrová bibliografie tvorby Otokara Březiny:
Tajemné dálky, 1895
Svítání na západě, 1896
Větry od pólů, 1897
Stavitelé chrámu, 1899
Ruce, 1901
Hudba pramenů, 1903
Skryté dějiny, 1931