V literárním fochu byl Bavorovský přeci jen úspěšnější. Jeho česká kázání si rožmberský vladař oblíbil natolik, že pro jeho „přetažení“ z Plzně do Krumlova neváhal vstoupit do vleklé pře s arcibiskupskými administrátory. Pět let před Bavorovského smrtí věnoval nemalou sumu na vytištění jeho nejznámějšího díla (Postila česká aneb Kázání a vejklady na evangelia, 1557), které tak mohlo do světa vejít v exkluzivní úpravě doplněné dřevoryty, v nejednom z výtisků dokonce kolorovanými. V její předmluvě nacházíme myšlenkově sevřenou úvahu na téma aktuální ještě po několika stech letech: autor v ní dovozuje, že psát česky má dobrý smysl.

Nad touto předmluvou, dedikovanou (komu jinému než) Vilému z Rožmberka, si stojí za to připomenout, že kontakt s vrcholným humanistickým myšlením evropské úrovně tehdy nebyl něčím zcela neobvyklým. Bavorovský se hned na úvod ostentativně hlásí k nizozemskému chvaliči bláznovství Erasmu Rotterdamskému, jehož myšlenky byly až do nástupu tridentina v Čechách přijímány všemi významnějšími křesťanskými konfesemi. (Mezi mnohými českými překladateli Erasmových spisů najdeme i Jihočechy, kupř. budějovického písaře Jana Petříka z Benešova či táborského rodáka Pavla Lucýna Helikoniada.) Ač se v textu Bavorovský vehementně ohrazuje proti silnému nárůstu sektářských rozkolů a rozkůlků (závadné knihy dokonce doporučoval spálit), směrem k utrakvismu byl až erasmovsky tolerantní. Stejně jako jeho rožmberský mecenáš hledal spíše než třecí plochy cesty k náboženskému smíru a pokoji.

„Jeho kázání jsou bedlivě promyšlena, přísně napřed disponována. Jadrná, plastická, procítěná, lidově prostá, ale přece zase stylisticky vybroušená mluva je hlavní předností Bavorovského Postily. Vyniká touto vlastností mezi hojnými postilami, ode všech vyznání do češtiny za 16. století pilně překládanými.“