Tomáš Štítný ze Štítného

Venkovský vladyka (tituloval se „panoše“), jenž v Praze navštěvoval nově vzniklou artistickou fakultu, tehdy považovanou za pouhou přípravku k pravému univerzitnímu studiu, byl k tvůrčí aktivitě vybuzen „ohňovými slovy“ Jana Milíče z Kroměříže. Sám však, ostatně jako každý konzervativní venkovan, ohňové efekty společenských reforem a jiné krkolomnosti nemiloval. Univerzitního titulu se mu nedostalo a ani po něm netoužil, po návratu do rodné tvrze by mu stejně k ničemu podstatnému neposloužil. Domů si však přivezl zásobu moudrých knih a občas zajížděl do Prahy zvědět, co že nového. V manželství žil spokojeně a plodně, jako otec a hospodář měl náležitou autoritu, a tak k němu domácí lidé vzhlíželi s velikou důvěrou. Mohl proto nerušeně poučovat sebe, svých pět dětí i své okolí spisy svatých učenců (především Augustina Aurelia, Tomáše Akvinského a Davida Augšpurského) či tehdy právě aktuální mystikou Zjevení sv. Brigity a ze všech těch složitostí skládal jednoduchá, pokojná a vytříbenou češtinou psaná „vysvětlování“ řádu světa. Ten řád, na rozdíl od všemožných reformátorů, kteří právě přicházeli do módy, ctil.

Výběrová bibliografie tvorby Tomáše Štítného:
Knížky šestery o obecných věcech křesťanských, 1374-76
Řeči nedělní a sváteční, 1392
Davida Bosáka O sedmi stupních, před 1396
Sv. Augustina O bojování hříchův s šlechetnostmí, před 1396
Zjevení sv. Brigity, před 1400
Knihy naučenie křesťanského, 1400
Řeči besední, rkp. pařížský z poloviny 15. století