Sepp Skalitzky

Byl sice rodákem až ze západní části Šumavy (dnes zaniklé Červené Dřevo u Nýrska), do naší galerie však přeci jen patří. Když už pro nic důležitějšího, tak alespoň proto, že před rokem 1938 (to se ještě psal Josef Skalicky) působil na starostovském postu v „prácheňské“ železné Rudě. Pedagogické povolání zdědil po otci a profesi neopustil ani v druhé, bavorské periodě svého života, totiž po nuceném opuštění vlasti v roce 1945. Učitelství chápal jako činnost vpravdě osvětovou, propojoval je s vlastivědnou publicistikou a činností spolkovou.

Jeho první vskutku literární knihou byl svazek sonetů An deine Seele (Tvé duši,1922). Po ní následovalo několik knih básnických, povídkových (zahrnujících též typicky bavorské „schwanky“) a román Da begann der Wald zu brausen (Zahučely lesy). Některé básně dokázaly mezi vyhnanci zlidovět a zpívávají se sborem u příležitosti jejich bohatých spolkových aktivit. Skalitzky se desítky let zabýval šumavskou poezií a vyzrálým plodem tohoto zájmu se stala antologie Des Waldes Widerhall - Böhmerwäldische Lyrik, vydaná roku 1973. Bez ní bychom nad tou tajemnou, těžko uchopitelnou šumavskou literaturou stáli mnohem, mnohem bezradněji.

Jestli Skalického tvůrčímu typu něco opravdu nelze upřít, tedy veliké srdce, srdce, do něhož se všecko na (tom pravém, zašlém) světě vejde: Pánbůh, domov, rodný les, školáci, sousedé a mrtví na venkovském hřbitůvku. A nalézá-li v sobě „slova temná jako krev“ („lieberfüllten Atem aus dem schweren Blut“), jedině ze stesku. Stesku, který vane kudy chce zpod křídel samotného Ducha svatého.