Všemi údy, srdcem i duší
souznění s městem, chrámem a varhanami Adam Michna z Otradovic
Trojlístek největších českojazyčných básníků 17.
století (Komenský - Michna - Bridel) má v jindřichohradeckém měšťanu svůj základ
a své těžiště. Tento svérázný, nanejvýš citlivý a přitom vzdělaný
příslušník erbovní rodiny (v Jindřichově Hradci usedlé již ve značné hloubi
předchozího století) se totiž do toho, čemu se říká „česká duše“ svými
písněmi zapsal hlouběji než kdokoliv jiný. Přesněji řečeno: právě jeho tvorbou,
jeho slovy i jeho hudbou, byla česká duše obnovena a na dlouhá staletí i vyživena.
Kým vlastně byl? Romantičtí hledači dramatických zápletek musí být z jeho života
– přinejmenším - zklamáni. žil v poklidu, hmotném dostatku a bohabojnosti. V
letech 1611-17 studoval u hradeckých jezuitů. Již v mládí byl ve městě znám svým
talentem k varhanní hře a od roku 1633 působil jako varhaník v jindřichohradeckém
proboštském kostele. Sňatkem se zámožnou patricijkou Zuzanou Cimmermanovou se hmotně
zajistil, a protože oba byli ducha hospodářsky podnikavého, zřídili si
prosperující výčep vína. Jeho hluboká zbožnost se projevila i v tom, že stál -
jakožto sodál i mecenáš - u založení mariánské družiny při zdejší jezuitské
koleji.
V polovině století vydal - kromě
několika latinských duchovních skladeb - dva velice kvalitní české kancionály, tj.
sborníky písní určených pro běžnou potřebu chrámu Božího, a jednu „podivuhodnou
hudebně básnickou suitu“ (Michael Pospíšil) nazvanou Loutna česká. Do jejích
třinácti skladeb, cizelérsky provázaných v jediný celek, shrnul veškerou svou
zkušenost i um. Založil je na symbolické paralele dvojího mystického sňatku: Panny
Marie s Bohem a lidské duše s Vykupitelem.
Víra, naděje, láska a - dodejme -
pokora se staly úhelnými kameny Michnovy vize světa. Jedině tato pevnost dokázala
odolat tíži časů, času ukrutné třicetileté války i mnohem pozdějšího a ještě
ukrutnějšího času zapomínání na Boha. Václave Adame Michno, ora pro nobis!
Výběrová bibliografie tvorby Adama Michny:
Obsequium Marianum, 1642
Česká mariánská muzika, 1647
Loutna česká, 1653
Svatoroční muzika, 1661
Missa sancti Venceslai, 1669 |