diskuse |
|
| Bohatýr (a) jihočeský
sedlák Josef Holeček Všednodenní selství, které Holeček jako neduživý synek stožického sedláka tak důvěrně poznal ve svém dětství, se mu v srdci proměnilo v esenci archetypálního, původního, „ještě nezkaženého“ vztahu ke světu. Do města zbloudilá a z neduživosti dávno vyrostlá postava novináře - bohatýra je v sobě nosila po celý život. Obavy z rozkladu venkovského ducha, jež byly filosoficky ukotveny myšlenkami ruského slavjanofilství (balkánské i ruské Slovany několikrát navštívil), se staly úhelným kamenem všeho jeho myšlení.Holečkovo detailní sledování vesnického života, jak jej představil v rozložitém cyklu próz Naši, přináší mnohem víc než zachycení folklórního svérázu či realistický opis. Podobně jako staré slovanské a severské eposy (ne nadarmo právě on přeložil obrovitý karelo-finský epos Kalevala) sestupuje až tam, kde se člověk vyjevuje ve své prapůvodní bytostnosti. To podstatné nalézá ve vesmírných souřadnicích obdělaného pole, stromořadí sadu, včelího úlu a Slova. Katolická tradice je v tomto obdivuhodném konceptu sice všudypřítomna, však programově, chtěně a leckdy i neurvale upozaďována. Jakoby najednou nestačila. Výběrová bibliografie tvorby Josefa Holečka: |
|