diskuse |
|
 Potýkání s heřmaňskými
chalupami a humnyJan Čarek a Václav Krška Heřmaň, poklidná víska na břehu říčky Blanice, se v první polovici 20. století stala úběžníkem životů a děl dvou přátel. Ať již jejich osudové oboly prohlédáme ze strany tvůrčí či životní, všude nalezáme tutéž a přitom jakoby v negativ obrácenou ražbu. Básník Čarek, potomek tradičně usazených chalupníků, pražskou úředničinou od rodných humen odloučený, a přece s nimi stále až do bolava srostlý. Prozaik a posléze režisér Krška, obdařený schopností neobyčejně intenzivního zrakového vjemu a býčí vůlí propracovat se k heřmaňskému domovství. První, bezzemek smutný, do svého rodiště posílal vlaštovky svých sbírek, plných neokázale velké poesie i místních reálií, druhý za heřmaňskými humny pořádal (leckdy) avantgardní divadelní představení, jichž se kromě místních ochotníků účastnila i soudobé herecká esa (Eduard Kohout, Otýlie Beníšková, Zdena Baldová, Olga Scheinpflugová, Ladislav Pešek aj.).Jen v samotné Heřmani jsem režíroval asi 150 divadelních her a nebyl to ledajaký repertoár! Měli jsme tam cyklus lidových her, byl to Jirásek, Zeyer, Svoboda, Langer, Tyl, Štolba, Scheinpflugová, Stroupežnický. A v cyklu náročných her jsme měli Adama Stvořitele, RUR, Loupežníka, Romea a Julii, Zimní pohádku, Smrt matky Jugovičů, Fuente ovejunu, Krále Oidipa, Zločin a trest. z rozhlasového rozhovoru s Václavem Krškou, 1959 Prvnímu byla Heřmaň od kolébky dána, a to se vší vůní oranice i dřinou odnevidimdonevidim, hebounkými housaty i svíravým chudinstvím, ovšem jen proto, aby ji s těžkým srdcem stále znovu opouštěl. Druhý ji do vínku nedostal, do Benešovského mlýna u Heřmaně jej z rodného Písku přesadila smrt otce až ve třinácti letech věku. A tak se jí dlouhá desetiletí - s tou nejbláznivější vynalézavostí zamilovaných - dvořil. Nakonec statkář Krška oslyšen nebyl, cyklus próz erotického ruralismu Země hovoří zapadl (i když ne zcela právem), a roku 1937 se jeho autor navrátil do náruče písecké. Z tohoto obětí již vzešli potomci plnokrevní, i když ne tak zcela literární (filmy: Kluci na řece, 1944; Měsíc nad řekou, 1953; Stříbrný vítr, 1954). Slov mocných jako kletba a těžkých a vážných jako země nalezl jsem v knížečce Čarkově po čertech málo, naproti tomu musil jsem však spolykat hodně zvětralých pomejí symbolistického původu. F.X. Šalda, 1933 Jako mladík si prý Jan Čarek přál dramatický život. Skutečně prožil řadu zvratů, včetně léčení v protialkoholní léčebně. I v nejrozkolísanějších okamžicích však měl jistotu věčné země. ... ť RolnickéŤ , ť mozolnatéŤ a ť mudrujícíŤ jižní Čechy, země ť Široká jako hřbet klisnyŤ byly k nezapomnění. Dagmar Blü mlová, 2000
Výběrová bibliografie tvorby Jana Čarka: Výběrová bibliografie literární tvorby Václava Kršky: |
|